Kleptomanie – ten kdo krade nemusí být zloděj...

Nemoci patří k prapůvodním ,,existencím“ na světě, viry a bakterie jsou živé hmoty obývající naši planetu po milionů let. Každý z nás se jistojistě setkal s rýmou, kašlem a nepříjemnou angínou, tyto ,,choroby“ jsou dnes již primitivně léčitelné pomocí běžně dostupných léků jako je paralen či ibalgin a nebo antibiotiky na bázi penicilinu. Co je však horší formou onemocnění je psychická porucha, s tou se bojuje velice špatně a výsledky léčby bývají nejasné. Maniodepresivita a schizofrenie jsou dnes již všem známé, svízelné nemoci, avšak kleptomanie se též řadí k selháním poruchy a mnohým kolem nás zůstává stále neobjasněna a zahalena v mlze tajemství a nejistot.

Co je vlastně kleptomanie?

Kleptomanie je psychická porucha osobnosti, při níž jedinec pociťuje nutkavé potřeby odcizovat cizí předměty, lidově řečeno, krást. Subjekty bývají obvykle méněcenných hodnot a stojí pár korun, avšak ,,postižený“ se po jejich zmocnění cítí příjemně, šťastně a neskutečně uvolněně. Nemoc se obvykle objeví již v útlém věku a nebo v pubertě a pokračuje do pozdní dospělosti. Kleptomanie sama o sobě není problémem nebezpečným, avšak mnohdy jde ruku v ruce s poruchou, která se úzce týká života a smrti, jako je již zmiňovaná maniodepresivní psychóza. Nejideálnější a hlavně nejúčinnější léčbou bývá kognitivně behaviorální terapie.

Kognitivně behaviorální terapie

Tento druh terapie vychází z původních terapií, jenž jsou založeny na psychologii učení. Zjednodušeně řečeno, poruchy chování, neboli v tomto případě kleptomanie, bývají chápány jako naučené reakce, kterých se člověk, procházející léčbou může natrvalo zbavit. Jedná se tak o jednu z nejúčinnějších terapeutických metod všech dob. Kognitivně behaviorální terapie vychází z předpokladu, že u většiny psychických problémů dojde ke zlepšení tím, že se identifikují a změní chybné a porušené představy, myšlenky a chování. Kleptoman tak zcela změní své priority a krádeže pro něho už nepředstavují daný požitek a hledané uvolnění. Tato terapie učí lidi rozpoznávat a změnit nezdravé zvyky v myšlení, což se pak pozitivně odrazí v jejich chování. Pokud však u jedince propukne doposud schovaná složitější vada, na řadu přichází razantnější psychiatrická péče. K hlavním rysům terapie patří zaměření se na přítomnost, krátkodobost a časová omezenost, stanovení konkrétních funkčních cílů, zaměření se na konkrétní ohraničené problémy a v neposlední řadě směřování k rychlé soběstačnosti klienta.

Pokud se kleptomanie nevyléčí, jedinec může jít do psychiatrické léčebny, autor: PWChenny