Jak si co nejlépe zorganizovat čas, aneb jak to všechno stihnout - 5. část

„Cesta je víc než cíl“

Vraťme se k příkladu studenta, který píše svoji diplomovou práci. Já se vám na tomto příkladě, který jsem pro názornost zvolila, pokusím vysvětlit pojmy čtvrté generace řízení času. Vím, že se to možná zdá složité a možná po celou dobu, co čtete články, týkající se timemanagementu, si říkáte, kam to vše směřuje? Problematika to je složitější, ale ne nesrozumitelná a jde mi hlavně o praktickou aplikaci. Uvedli jsme, že je důležité, abychom aktivitu, kterou děláme, dělali s chutí, měli z ní příjemný pocit a dělali ji pro aktivitu samotnou. Takže v našem případě jde již i o to, jaké si student zvolí téma své práce. Zda jej zajímá, je zvědavý na výsledky, které mu z jeho vlastního šetření vzejdou, vybral si i problematiku, do které je zainteresovaný, zda jej baví číst dostupné literární prameny a zdroje. Pokud se tak stane, i cesta je cíl……

Cesta je víc než cíl

V překladu to znamená, že již i ze čtení a studia materiálů bude mít student radost. Prohloubí si znalosti, bude mít více informací, ponoří se do problematiky a bude vědět, že jeho bádání má smysl. Že jeho samotného zajímají výsledky, ke kterým dojde, a výsledky budou zajímat i osoby, kterým předložil k vyplnění svůj dotazník. Ví, že jeho práce a úsilí mají smysl, mají hodnotu a to samotné jej těší. Cílem zodpovědného studenta nebude „nějak rychle“ napsat práci, jehož téma jej nezajímá, ale ví, že sepsání diplomové práce je nutnost. Jeho cílem je získat vysokoškolský diplom, mít řádné znalosti a radost z vykonané práce. Zároveň jej baví sebevzdělávat se, získávat vědomosti a přijít na něco, co možná ještě nikdo podobně nezkoumal – a to je ta cesta, která je víc než cíl. Sami víte, že když jste něco zvládli, překonali překážky a někdy sami sebe, byli úspěšní, měli jste větší radost a dobrý pocit a obohatilo vás to, nikoli finančně, ale pocitově. Možná jste překonali sami sebe a o to víc vás těší, když vaši snahu ocenili druzí. Vážíte si nabytých zkušeností a chvály okolí. Nedělali jste to však pro druhé, ale sami pro sebe.

Zkusme jiný příklad. Chcete mít hezkou postavu, trochu zhubnout. Nenávidíte běh. Nemá cenu rozhodnout se běhat a být vyřízený už jen z představy, jak vyběhnete. Mnohem lepší je vybrat si další možné způsoby zdravého pohybu, který vás bude těšit, přinese vám pocit radosti a uspokojení z pohybu. Jaký by mělo smysl běhat, trápit sám sebe a po uběhnutí (pokud byste opravdu vydrželi nějaký stanovený počet kilometrů) stanoveného limitu padnout vyčerpáním k zemi se slovy „ten běh fakt nenávidím“.

Co je smyslem?

Smyslem je vědět, co je pro mě důležité, jaké mám priority, hodnoty, co je mým smyslem a posláním. „Podívat se“ na svoje vize a naplánovat si svůj život podle svých rolí. Ale o tom zase až příště.