Generalizovaná úzkostná porucha

Nemoci na nás číhají na každém rohu a jsou nedílnými společníky našich životu. Ať už s postupem času vzniknou nejvychytanější elektronické přístroje a moderní věda dosáhne nepředstavitelných výšin, nemocí se nikdy nezbavíme, pouze se můžeme naučit s nimi bojovat. Chřipka, střevní potíže či angina jsou klasické choroby, jež jsou sice nepříjemné, ale nikterak neohrožují naše života, horší je to pak samozřejmě s rakovinou, infarktem či s pohlavními chorobami. O nic méně příjemné nejsou ani obtíže psychické, jež dovedou s člověkem takové změny, které si lze jen velmi těžko představit. Psychicky nemocný člověk o své chorobě v pokročilém stádiu již příliš neví, ale jeho okolí sužují dennodenně trable. Generalizovaná úzkostná porucha je jednou z duševních nemocí, která má obyčejné příznaky, ale mnohdy smrtelné následky…

Generalizovaná porucha je podobná depresím, autor: Elisa Cárdenas

Rozeznat generalizovanou úzkostnou poruchu může být mnohdy velice obtížné, neboť má nestálé příznaky. V dnešní uspěchané době je stres u každého jedince na denním pořádku, proto pocit nervozity ze zkoušky, strachu z pracovního neúspěchu není nic zvláštního. Generalizovaná úzkostná porucha se projevuje právě strachem, neboli úzkostí, jak název sám napovídá. Rozdíl mezi běžným strachem a touto poruchou je však v tom, že jedinec, trpící úzkostnou chorobou je jaksi posedlý strachem, ale prakticky neví, co jej vyvolává. Jakmile nasedne do dopravního prostředku, přepadne jej panika, ve frontě v supermarketu taktéž, stavy úzkosti cítí doma u televize, na zahradě, při procházce se psem, zkrátka naprosto kdekoliv. Dokonce v místech určených k odpočinku a relaxu se pacient cítí stále nesvůj. Generalizovaná porucha je velice podobná klasickým depresím a to právě proto, že také nemá příčiny.

Jak lze tedy generalizovanou úzkostnou poruchu poznat? Příznaky jsou různé, záleží na celkovém stavu a věku pacienta, ale zpravidla se osoba trpící touto nemocí chvěje, nadměrně potí, trpí neuvěřitelnými bolestmi hlavy, dušností a někdy drobnými závratěmi. Málo kdo by tedy řekl, že se jedná o psychickou poruchu. Pacienti k lékaři obvykle přicházejí s nejasně definovatelnými obtížemi, ale vědí, že jim není dobře.

Léčba spočívá v psychoterapii a antidepresivech. Tato kombinace bývá velice úspěšná a dokáže zázraky, nemoc však nikdy nevyléčí, pouze ji potlačí. Existují případy, kdy se z generalizované poruchy stala maniodepresivita vedoucí až k sebevraždě.