Zemřel mi blízký člověk - Co mám teď dělat?

3. část cyklu „Jak se vyrovnat se smrtí blízkého člověka“ 

Napsali jsme si, že zprávu o úmrtí někoho, kdo nám byl velmi blízký, mohou doprovázet různorodé reakce. Možná si řeknete, že to už jsem psala vícekrát, ale píši to, protože je to důležité. Není výjimečné, že se lidé obávají svých pocitů, reakcí, mají strach, že s nimi není něco úplně v pořádku, připadají si sami před sebou cizí. Smrt v našem okolí, a okolí hodně blízkém, není běžnou každodenní událostí, naprosto vybočuje z dosavadní zkušenosti. Velmi záleží, v jaké situaci vás zpráva o smrti zastihla, kdo a jakým způsobem vám ji sdělil a zda jste měli prostor zeptat se na okolnosti a další informace. Tragické zprávy tohoto typu zpravidla sdělují policisté nebo lékař. Neexistuje přesná „kuchařka“ na návod, jak takovouto bolestnou zprávu sdělit pozůstalým. Věřte, že pro člověka, který tuto zprávu musí sdělit, to není vůbec jednoduché a neplatí zde přímá úměra toho, že čím častěji tuto zprávu dotyčný sděluje, tím je na ni „lépe“ připraven. Jde o velmi náročný úkol, který není příjemný ani pro otrlého profesionála, ať už je to lékař nebo policista.

Nestyďte se plakat

Je velmi důležité, abyste, po obdržení takto zdrcující zprávy, nezůstali o samotě. Už čistě z praktického důvodu, kdyby se vám udělalo špatně, nevolno nebo vám bylo na omdlení. Neobávejte se lékaře nebo policistu požádat o přivolání někoho, kdo by v tuto chvíli mohl být s vámi. Dejte mu na dotyčného číslo a poproste, aby jej zavolali, pokud si netroufáte zatelefonovat sami. V žádném případě nesedejte za volant, i když budete mít pocit, že to zvládnete. Nemějte mi za zlé, že píšu tyto informace, jakoby se měli stát vám osobně. Je to zvolená forma psaní, věřte mi, že nic zlého nikomu nepřeji. Tato doporučení platí i v případě, že vy máte v okolí někoho, komu zemřel někdo blízký a chcete mu být na blízku v takto těžké chvíli. Usednutí za volant je v tomto případě krajně riskantní a nebezpečné, protože během několika krátkých okamžiků může dojít k proměnlivosti emocí a vašich reakcí, které jsou nepředvídatelné a neslučitelné s plnou koncentrací na pohyb v silničním provozu. Nestyďte se plakat. Zapomeňte na obavy, že „ vás někdo uvidí, co si bude myslet, že se shodíte apod.“. Zejména muži mají pocit, že pláč k jejich přirozenosti nepatří, že musejí být silní a vše zvládnou. Pláč je velmi „osvobozující“ a úlevný. Vyplaví se negativní emoce, organismus se trochu „psychicky očistí“. Plakat můžete různě dlouho, bude se pravděpodobně měnit i intenzita pláče nebo délka. Plakat můžete přerušovaně, kdy se střídají fáze klidu s opětovným propuknutím v pláč. Důležité je vědět, že pláč není v tuto chvíli slabost ani známka selhání, ale naprosto normální reakce ve vyhrocené životní situaci, která je na místě. I u mužů!! Nestyďte se za pláč. Může vám pomoci.